Je nemoc opravdu nemocí, nebo jen výzvou?

Tato otázka mě napadá velmi často. Vždy když mi přichází do masérny nový klient, zprvu nesmělý, záhy se uvolní a otevře, začne mi vyprávět o svém životě, práci, rodině a naváže na "trápení" se kterým přichází (ať jsou to již různé bolesti, zatuhlé svalstvo či vyhřezlé ploténky) které jej omezují v jeho každodenním životě. Opakovaně mi v tuto chvíli dochází, jak je naše tělo i duše úžasná propojená nádoba. 

Mnohem dříve, než nám tělo doslova vypoví službu, nebo nás omezí až zastaví, přichází jemné impulzy k zastavení, přemýšlení, odpočinku. Začne nám říkat: "Všímej si mě, dýchej hluboce, dáváš mi kvalitní stravu, co tvé vztahy a mysl?"  Neslyšíme,... nechceme,... nemůžeme? Ještě dodělám to či ono a potom už si odpočinu. Za měsíc, za dva, v létě,... to počká.

Proč ale čekáme na potvrzení tak důrazné, že se něco děje - zatímco už se to dávno děje? Nemoc pro nás je z mého pohledu velkou výzvou. Výzvou přehodnotit, očistit a opravit. Nečekejte, neseďte nečinně. Naslouchejte svému tělu pokud Vás volá k aktivnímu sebeléčení. Dopřejte si prosím volno, odpočinek a klid. 

S pozdravem Váš Honza